Visegrádské ateliéry 1 – Csaba Fürjesi

První díl cyklu, který připravujeme ve spolupráci s revue Protimluv. V každém dílu navštívíme vždy jednoho výtvarníka visegrádského regionu, projdeme se jeho ateliérem a nahlédneme aktuální přístupy k tvorbě a reflexi současnosti.

Csaba Fürjesi očima Miroslava Zelinského

Otevíráme celoroční cyklus Protimluvu, ve kterém navštívíme vždy jednoho výtvarníka visegrádského regionu, projdeme se jeho ateliérem a nahlédneme aktuální přístupy k tvorbě a reflexi současnosti.

Naše první návštěva vede do příměstské části Salzburgu, do Oberalmu, kde žije s rodinou Csaba Fürjesi, maďarský grafik, malíř, autor světelných objektů a organizátor výtvarného života. Csabovi je 51 let, v r. 1969 se narodil v maďarském Salgotarjánu (na to město a místo ještě přijde řeč), vystudoval budapešťskou akademii užitého umění, absolvoval řadu residenčních pobytů v Evropě, na Blízkém Východě i na americkém kontinentě. Je nositel mnoha prestižních maďarských a evropských výtvarných ocenění a má za sebou dlouhý seznam individuálních i kolektivních výstav. Je zkrátka reprezentativní postavou současného maďarského uměleckého světa, mj. také tou potřebou tvořit mimo orbánovské Maďarsko…

Rozsah technik a témat jeho tvorby je velmi široký, Csaba je významným hledačem, který se nechává inspirovat mj. odcházejícím světem předků, ale také současnými problémy, kterými Evropa na hranicích světů žije, a nemylme se, je to tak s těmi hranicemi…

Csaba je jedním ze zakladatelů jedinečné instituce, která má svůj vzor daleko v dějinách výtvarného umění. Umělecké kolonie. Už názvem své Art Colony se k této tradici hlásí.

Umělecká kolonie

Umělecké kolonie jsou ve světě výtvarného umění významným fenoménem především pro druhou polovinu 19. století. Vzorem se stal francouzský Barbizon, víska nedaleko Paříže, která přitahovala krajináře celé Evropy ještě dlouho před tím, než svůj vliv začal šířit impresionismus. Svou roli totiž ve vývoji evropského umění sehrály nejen významné metropole se svými akademiemi, jako byly Paříž, Mnichov či Vídeň, ale právě také místa od těchto pomyslných středů dění vzdálená, umělecké kolonie. Kromě vzpomenutého Barbizonu v lese u Fontainebleau také venkovská sídla v Rumunsku, Maďarsku, Německu. Princip tohoto způsobu „organizace“ uměleckého života je jednoduchý, přivést na jedno inspirativní místo okruh spřízněných autorských přístupů, rukopisů, poetik. Přidruženým efektem byl také komerční potenciál, protože do takových kolonií se vydávali i doboví obchodníci s uměním. Lze mluvit o zlatých časech malířství, kdepak se vám dneska stane, že denní tisk přinese recenzi jednoho obrazu vystaveného třeba na nějakém kolektivním salonu. Tyto umělecké kolonie sehrály především v oblasti krajinářské malby důležitou roli v průběhu 19. století a pak na zlomu ke století dvacátému. Ochota a vůle ke skupinovým poetikám opustila tvůrce po konci avantgard před druhou světovou válkou. Ta totiž rozmetala vše pozitivní, co bylo spojeno s tímto principem tvorby, a nejen s ním…

Ateliéry

Ateliéry jsou tajemnými a tajuplnými prostory, tak trochu ostrovy, často ukrytými za naprosto nenápadnými dveřmi obytných domů, továrních objektů, administrativních budov. Po jejich otevření vás obklopí specifický svět vůní, barev, strojů, nástrojů, štětců, lahviček, tub a tubiček, klůcků a cupanin a… a hlavně výtvarných objektů, pláten hotových i rozmalovaných, grafik, inspiračních objektů a také knih. Autor nás vlastně pouští do jednoho ze svých největších privatissim, protože vidíme i to, co ještě není hotovo, jako by se před nás stavěl nedooblečen, probuzen ze spánku, s rozcuchanými vlasy…

V Csabově ateliéru jsme byli přijati se vší vlídností, ona hrdost na „dílo“ je dobrou vlastností každého sebevědomého tvůrce. To sebevědomí se jistě negeneruje jen z vlastního sebepozorování a sebehodnocení, ale především z okolí, které dílo akceptuje, hodnotí (arciže pozitivně), vřazuje do kontextu, ozkušuje emocionální i intelektuální hladiny díla.

Ale vraťme se k tomu nejevidentnějšímu, co v Csabově tvůrčí  a především organizační práci ční… Art Colony Cered. Toto specifické organizační uskupení vzniklo před 25 lety v Ceredu, vesnici na samé severní hranici Maďarska a Slovenska. Csaba a další organizátoři, především Cecilia Kun a sám zakladatel Sánta László zvou na toto charismatické místo již celé čtvrtstoletí výtvarníky z celé Evropy, ale i ze zámoří. V letních měsících zde nad zadaným tématem tvoří z materiálů, které jsou v daném roce k dispozici, společně tráví volné chvíle, navzájem si pomáhají, pokud je svěřeným kus dřeva k opracování příliš velký, motorová pila příliš silná pro dívčí ruce nebo flexa moc divoká, ale autorská vize právě toto k dokončení díla potřebuje…

Návštěva v ateliéru Csaby Furjesiho ukázala na jednu věc, ať je tvůrce kdekoliv, pořád ho zajímají témata 1. intimní, soukromá, což je přirozené; 2., veřejná, obecná, angažovaná ve prospěch, řekněme, dobré správy věcí veřejných, ať nejsem nucen vyslovit nějaký konkrétní politologický termín. Vezmeme-li si za příklad nejnovější koncept, pak je to práce s dotvářením, s kresebnými i malířskými intervencemi do starých map i v jejich velkých formátech. Ty mapy nejsou mapami čistě geografickými, ale nesou, jako v těchto případech, i klimatická data za určitá starší období, je dobré v nich číst právě jako  v mapách, ale zároveň vnímat i onu výtvarnou intervenci, která je aktualizační a, a tady se toho slova nebojím, angažovaná. Anticipace aktuálních problémů naší planety jako výsledek intuitivní osobní citlivosti, a nikoliv racionální reflexe informačních dat má velmi silnou výpovědní hodnotu. S dílem Csaby Fürjesiho  se budete moci seznámit letos na podzim při velké výstavě k 25. výročí Art Colony Cered.