V dokumentu o poměrech v komunistických lágrech bývalý mukl František Zahrádka tvrdí, že v táborech byly dva druhy vězňů: „Moře nevinnejch obětí a ti, kteří do toho šli.“ On sám patřil k té druhé skupině — do konfliktu s režimem se dostal už jako devatenáctiletý, když jako člen skautského oddílu pod vedením Karla Pecky převáděl osoby přes hranice. Trestu smrti se vyhnul jenom díky tomu, že mu ještě nebylo 20 let. Byl potrestán dvacetiletým žalářem. Z vězení na Borech, kde trhal peří, byl převeden do tábora Nikolaj na Jáchymovsku, kde ho čekaly všechny strázně komunistického koncentračního tábora — korekce, ztráty vědomí z nedostatku stravy, spaní v nevytopené místnosti až při –18 °C, zpráva o smrti matky, jejíž pohřeb mu nebylo dovoleno navštívit — musel místo toho ihned na další směnu. Z tábora s tak otřesnými podmínkami, kde byly smrtelné úrazy a doživotní zdravotní následky častým jevem, se vyšel na svobodu po třinácti letech. Film je doplněn historickou studií, prezentací, metodickými materiály a prameny.
