Eva Erbenová v krátkém dokumentu vzpomíná na osud svůj a své rodiny především ve válečných letech. Líčí pobyt v Terezíně, hrůzu Osvětimského tábora i neskutečnou bídu a hlad v pracovním táboře v Grosse Rosenu. Vzpomíná na pochod smrti, při kterém zahynula její maminka a objasňuje, jak se jí podařilo z pochodu uniknout. V druhé části dokumentu Eva Erbenová vypráví o peripetiích při budování nového života v nové zemi a snaží se divákovi nastínit komplikovaný, přesto srdečný vztah k Izraeli.
