Aliaksandra Laurova – Vizualizace velkoobjemových dat

Velkoobjemová data se stala respektovaným materiálem umění. Materiálem ve stejném smyslu jako hlína či kámen pro sochaře, barvy a plátno pro malíře, zvuk pro hudebníka, pohyb, gesto a slovo pro divadelníka. Představujeme první ukázky vizualizací velkého datového toku, který vzniká při analýze pokusů narušit strukturu materiálů pro výrobu pneumatik a dalších pryžových součástí, u kterých dochází k oděru a dalším způsobům opotřebení.

Vizualizace dat jako výzva estetice

Miroslav Zelinský, Aliaksandra Laurova, Radek Stoček

Velkoobjemová data se stala respektovaným materiálem umění. Materiálem ve stejném smyslu jako hlína či kámen pro sochaře, barvy a plátno pro malíře, zvuk pro hudebníka, pohyb, gesto a slovo pro divadelníka. V komentáři Data art: umění digitální doby k výstavě v DOXu v roce 2017 s názvem Bing Bang Data píše Lukáš Pilka: „…umělci, kteří disponují dovednostmi, které odpovídají dnešnímu digitálnímu informačnímu věku, jsou schopni tvořit z látky udávající význam bezpočtu věcí a dějů v našem aktuálním prostředí. Na datech přitom není lákavý jen jejich obrovský vliv, ale také řada dalších vlastností. Předně jsou levná a často se dají sehnat úplně zdarma… mohou se bez obtíží upravovat, dají se z nich vybírat pouze zajímavé části a ty pak dále měnit tak, jak je v případě konkrétního díla potřeba.“

Tedy data jako materiál k umělecké tvorbě… Před pěti lety stanovila skupina badatelů na londýnské Queen Mary University jejich taxonomii. Velmi stručně lze shrnout typy a zdroje dat jako materiálu pro další uměleckou tvorbu do kategorií živých dat (biologická data, data o životním prostředí), neživých dat (objektových), sociálně kontextových (komerční, osobní, sociální, municipiální, otevřená státní data). Dále jsou jimi licence (uzavřené, otevřené nebo sdílené). Samostatnou kategorií jsou data času a prostoru (vycházející z reálného času, data geoprostorová apod.). Podle typu se rozlišují data kauzální, generovaná a metadata. Dále data citovaná a streamovaná a na závěr podle povahy ve vztahu ke zveřejnění jsou to data anonymizovaná, identifikovatelná nebo ze zcela neznámých zdrojů.

Vizualizace dat nám umožňuje dívat se na řetězce informací z úhlu, na který bychom ještě nedávno nikdy nepomysleli. Je těžké získat celkový obraz a porozumět pouhým čtením velkému množství dat, řádek po řádku, dat, která se navíc často a neustále mění a vyvíjejí. Vizuální reprezentace pomáhají odhalit vzory a souvislosti, které existují v databázi, a současně mohou pracovat s uměleckým přístupem, s prvky designu či dokonce show. Prací s vizualizacemi nemyslíme operace se statickými tabulkami a grafy, pracujeme s dynamickými „živými“ softwarovými reprezentacemi, které zahrnují programování, vědu o datech, statistiku a grafický design. Hlavním cílem těchto vizualizací je podívat se na data z jiné perspektivy, přeměnit nudné a laikovi nicneříkající řady informací na umělecké, inspirativní a inspirující dílo.

Vytváření vizualizací z velké sady dat je dlouhý proces. Mnoho moderních on-line nástrojů nabízí rychlá řešení, ale výsledek tomu také odpovídá – vznikne standardizované a nepružné dílo s nedostatkem kreativity. Každá vizualizace vytvořená pomocí těchto nástrojů bude vypadat podobně. Abychom vyrobili unikátní dílo, musíme použít pro každou vizualizaci také unikátní přístup.

Každá vizualizace prochází několika kroky: nejprve shromažďováním dat. Zdrojem může být otevřená on-line databáze jakéhokoli druhu, databáze poskytovaná výzkumným střediskem, materiál sebraný na vlastní pěst, možnosti jsou neomezené. Druhým krokem je strukturování dat, jejich seřazení a výběr jedinečných informací užitečných pro vizuální prezentaci. Jedním z běžných způsobů je použití excelovských tabulek. Poté přichází na řadu programování – každá vizualizace vyžaduje sadu algoritmů a příkazů podle toho, jakého vizuálního výsledku chceme dosáhnout: obrázek, video, 3D objekt, dynamická webová stránka atd. Lze také na vyšší úrovni používat interaktivní metody: divák může objektem otáčet nebo změnit obraz pohybem kurzoru, může ovládat, která data budou viditelná. Každá interakce vyžaduje další sadu programovacích příkazů. Ve výsledku dostaneme digitální vizualizaci, často představovanou pohyblivým, měnícím se obrazem, která je již vizuálním uměleckým dílem, nikoliv běžnou prezentací dat.

Vstupujeme s naším zatím malým příspěvkem do poměrně již velkého kontextu výtvarné umělecké tvorby, která pracuje s velkoobjemovými daty jako materiálem pro autonomní tvůrčí uměleckou činnost. Světovému publiku jsou dobře známa jména jako Max Cooper nebo Ryuji Ikeda, kteří se v tomto prostoru etablovali v posledním desetiletí. Dnes již existují rozsáhlé databáze, které datové umění shromažďují, katalogizují a zveřejňují (Rhizome ArtBase nebo Digital Art Archive).

Aktuálně vám tedy představujeme první ukázky vizualizací velkého datového toku, který vzniká při analýze pokusů narušit strukturu materiálů pro výrobu pneumatik a dalších pryžových součástí, u kterých dochází k oděru a dalším způsobům opotřebení. Simuluje se tak reálná skutečnost při běžné jízdě, stavebních pracích velkých pojízdných strojů nebo dopravníkových pásů. Data ukazují chování různých pryžových materiálů, experimenty jsou prováděny s použitím laboratorního vybavení označeného Instrumented Chip and Cut Analyzer (ICCA). Tolik tedy technický rozměr věci, který chystá další člen týmu, doc. Radek Stoček z Centra polymerních systémů UTB ve Zlíně.

Autorkou statických i dynamických ukázek vizualizací je běloruská doktorandka Ateliéru digitálního designu Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně Aliaksandra Laurova. Výsledným výstupem bude výstava na konci příštího roku ve zlínské galerii G18, připravovaná ve spolupráci s glitch artovými fotografickými realizacemi studenta Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity Jana Vlčka. Půjde o dva – dnes už je možné říct – žánry digitálního, datového umění, jeden dynamický, druhý statický. Oba však pracují, každý svým způsobem, s digitálními daty a – což je hlavním cílem – vytvářejí autonomní umělecká díla.

Díla vznikla v rámci projektu Vizualizace velkoobjemových dat jako výzva estetice, podpořeného fondem Podpory koncepčního rozvoje Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Ministerstvem kultury v rámci projektu internetové vzdělávací televize LucernaTV Slezské univerzity v Opavě.