Keramika je možná to vůbec nejstarší řemeslo. Dnes, když je svět „postižen“ štvavou touhou po novotách a ze všech stran nás obklopují a obalují plasty usnadňující rychlou a levnou produkci čehokoli se zdá, jako by keramika ztrácela své opodstatnění. Čím víc se ale řada lidských aktivit přesouvá do virtuálního prostoru, tím naléhavěji se začínají především u nejmladších tvůrců projevovat tendence k udržení materiality našeho světa.
Právě zde pak, myslím si, vstupuje opět se vší vážností do hry keramika a keramický design, v němž důraz na materiál konkretizovaný právě v keramické hlíně a její zpracování s důrazem na estetické hodnoty i užitnost dokáže propojit to vůbec nejstarší z řemesel s tím, co je dnes typickou součástí designerské práce, tj. s virtuálním navrhováním a modelováním nebo i realizací pomocí 3D tisku. Ondřej stoček je v tomto smyslu typickým představitelem těchto tendencí. Ve svém portfoliu se zmiňuje o tom, že má rád práci s keramickou hmotou, protože ta mu umožňuje úplně vše, co ho jen v jeho tvůrčích myšlenkách napadá. Jde jen o to, správně to technicky a technologicky uchopit. Přidruží-li se k tomu i Ondřejův zájem o současné technologie, které dokáže skvělým způsobem využívat při své práci, věřím, že se nad keramikou zdaleka ještě nezavírá voda.
